Jan Kollár - z básně Slávy dcera
Abych
pak běh zrychlil kroku swého,
A
při tom si uspořil,
Koupil
jsem si stroj, jež utwořil
W
Manheimě Dreis roku přítomného.,
Jest
to wůz, kůň pěchaur spolu, trého
Prospěch
wtip tu w jedno zatwořil,
Aby
člověk ni noh nemořil,
A
se wyhnul smrti pádu zlého.,
Dräsina
se wolá od nálezce,
Za
půl hodiny lze přejeti
Z Jeny
k Lobdě w příprawě té hezce.,
Ona
nejen lásce krátí dráhu,
Než
jak tělo učí držeti,
Tak
i ducha wždycky rownowáhu.